Podvody pokračují

Dvacet let v Česku v tichosti prosperovalo podnikání založené na státních dotacích. Firmy, které nevytvářely žádný zisk a nic nevyráběly, vydělávaly na formálním zaměstnávání postižených. I když podvody s prací handicapovaných pokračují, od ledna to mají virtuální zaměstnavatelé výrazně těžší.

Sehnat práci není pro zdravotně postižené jednoduché. Ve firmách sílí tlak na rychlost, výkon a flexibilitu, což jsou právě ty podmínky, které má velká část handicapovaných potíže splnit.

Nyní budou časy pro OZP ještě těžší. Nová podoba zákona o zaměstnanosti totiž výrazně změnila pravidla, na jejichž základě firmy dosud dávaly handicapovaným lidem práci. „Nevíme, co bude. Ještě čekáme, jestli se něco nezmění během prvního pololetí. Pokud ne, budeme muset zřejmě polovinu našich postižených propustit,“ říká Miloslava Bendová, ekonomická ředitelka společnosti Activa.

Na podnik, kde postižení tvoří tři čtvrtiny zaměstnanců, totiž těžce dopadlo ustanovení nové podoby zákona, které výrazně omezilo náhradní plnění.

Praxe vypadá tak, že 55,8 procenta firem skutečně zaměstnává postižené, 38,1 procenta firem nakupuje výrobky postižených a 6,1 procenta podniků odvádí kompenzační poplatek státu.

Právě pro náhradní plnění, tedy nákup zboží od firem zaměstnávající postižené, se v novém roce zpřísnily podmínky. Konkrétně se výrazně omezilo množství produkce, kterou si mohou firmy vykázat na jednoho postiženého. Pro rok 2012 tak firmy zaměstnávající handicapované mohou v režimu náhradního plnění poskytnout zboží pouze v hodnotě 854 136 korun na jednoho postiženého zaměstnance při jeho plném úvazku v roce 2011. To odpovídá 36násobku průměrné mzdy v Česku za první tři čtvrtletí předchozího roku.

A právě tento limit nyní láme řadě firem zaměstnávajících postižené vaz.

(...)

Zneužívání místo pomoci, tzv. přefakturace

Ministerstvo práce a sociálních věcí i odborníci však tvrdí, že bezvýchodná situace, do níž se firma, dostala, neznamená pro zaměstnávání zdravotně postižených v Česku žádnou katastrofu, ale naopak naději na lepší fungování. „Limit byl do zákona začleněn kvůli omezení objemu takzvané přefakturace. Dodávky jsou tak v určitých případech přes zaměstnavatele se zdravotním postižením pouze přefakturovány, aniž se postižení zaměstnanci na těchto dodávkách podílejí svou prací,“ vysvětluje Táňa Švrčková z tiskového odboru ministerstva práce a sociálních věcí.

„V podstatě se jednalo o určitý druh překupnické činnosti. Každý z nás by zvládl od stolu vymyslet, jak tímto způsobem získat velmi rychle velmi velké peníze,“ doplňuje Hana Potměšilová, ředitelka Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením (NFOZP) (celý rozhovor si můžete přečíst ZDE).

Podobně podle ní v Česku stále podnikají desítky až stovky firem.

Až do loňského roku mohly velké firmy přeprodávat přes účelově zřízené společnosti prakticky neomezené množství svého zboží. Letos zavedené limity mají zajistit, aby bylo skutečně zaručeno, že firmy zaměstnávající postižené nemohou produkovat více, než lidé s handicapem skutečně zvládnou vyrobit.

Čekání na růst

Útlum firem, které dosud žily z přefakturování zboží své mateřské společnosti, má nahradit větší rozvoj firem na chráněném trhu práce a dalších provozoven, kde postižení skutečně pracují. Jestli se však optimistický scénář skutečně naplní, zatím není jasné. Ministerstvo práce a sociálních věcí přiznává, že nemá k dispozici žádnou studii, která by modelovala, jakým způsobem omezení nebo ukončení činnosti firem zneužívajících systém podpory zdravotně postižených vykompenzuje růst společností, jež s handicapovanými pracují na zdravém základě. „V současné chvíli je velmi obtížené odhadnout, jaký dopad budou mít uvedené změny na počet pracovních míst pro osoby se zdravotním postižením. Lze však předpokládat, že k jejich celkovému úbytku nedojde,“ odhaduje Švrčková.

Signály od firem, které reálně pracují s postiženými, jsou však optimistické. „Zájem o naše produkty je od ledna několikanásobně vyšší. Podobná situace je nyní u řady dalších sociálních firem,“ říká Petr Herynek, předseda družstva Ergotep.

To je podle odborníků důkaz, že hegemonii několika dominantních firem založených na přefakturaci vystřídá větší počet sociálních firem v regionech.

(...)

Změna má za cíl, kromě omezení firem zneužívajících systém, také zvýšit počty postižených, kteří mají zaměstnání. Drtivá většina lidí s handicapem totiž v Česku nepracuje.

S omezením náhradního plnění souhlasí i postižení. „My s tím nemáme problém. Nepodporujeme žádné praktiky, které by vedly ke zneužívání systému, protože poškozují celou tu komunitu. Zavedení limitů vyčistí prostředí, kde dosud docházelo k podvodům,“ říká Václav Krása, předseda Národní rady osob se zdravotním postižením.

Raději to zrušte

Firmy, kterých se omezení negativně dotýká, však mají vůči přijatým změnám výhrady. Stanovený limit podle nich počítá pouze s tím, že postižení budou vykonávat jen podřadnější, manuální práce. „Na invalidy se všichni dívají, jako na mentálně postižené nebo na vozíčkáře. Málokdo si uvědomuje, že jsou to často lidé, kteří mají různé nemoci od epilepsie po rakovinu. Naši zákonodárci si asi neuvědomili, že postižení jsou často vzdělaní, inteligentní lidé, kteří jsou zničení po úraze nebo chemoterapiích. A kteří chtějí dělat práci, která by byla podobná jejich předchozímu zaměstnání,“ říká Miloslava Bendová. Stanovení limitu pro práci postižených tak podle ní vyřazuje handicapované z činností s vysokou přidanou hodnotou.

Navíc tvrdí, že limity nahrávají velkým hráčům na trhu. „Četla jsem inzeráty, kdy některé firmy z Opavska nabízejí náhradní plnění s tím, že zaměstnávají 250 postižených. Vůbec si nedokážu představit, kde bychom takové množství byli schopni sehnat my v Praze,“ dodává Bendová.

Podle ní by bylo lepší náhradní plnění zcela zrušit než ho provozovat v současné podobě. S tím souhlasí i odborníci. „Česká republika a Slovensko jsou v současnosti jediné dvě země v Evropské unii, které náhradní plnění umožňují,“ říká Hana Potměšilová. Ve vyspělých zemích musí firmy buďto postižené zaměstnávat, nebo platit státu penále. Podle ředitelky NFOZP však Česká republika k této změně dospěje až za deset patnáct let.

Další opatření - omezení příspěvků na pracovní místa postižených

Omezit virtuální zaměstnavatele postižených mají vedle kontrol a snížení limitů náhradního plnění i další opatření. Jedním z nich je omezení finančního příspěvku od státu na každé pracovní místo pro postižené. Až dosud stát hradil osm tisíc korun, což mohlo být až 100 procent jejich mzdy. Peníze tak ve velkém proudily i do firem, které nejenom že nic nevyráběly, ale ani se neobtěžovaly nějaké produkty přeprodávat. Žily jen z příspěvků státu na postižené. „Zaměstnavatelé“ přitom část těchto peněz inkasovali od postižených různými srážkami ze mzdy. Nově mohou firmy dostat nejvýše 75 procent mzdy pro postižené, maximálně pak osm tisíc korun. To má zaručit, aby firma musela skutečně fungovat a vytvářet zisk.

Pročistit trh firem zaměstnávající postižené je jistě chvályhodný počin. Na hodnocení dopadu změn je měsíc a půl po jejich spuštění ještě brzy. Statistiky úřadů práce by měly za rok ukázat, zda konec firem založených na přefakturaci opravdu vystřídal růst a vytváření nových míst skutečnými sociálními podniky.

Klíčové bude, zda se nepoctivým firmám nepodaří najít v novém zákoně skuliny, které by jim dál umožňovaly systém zneužívat. A také to, aby i sami postižení věřili, že smyslem změny je skutečná pomoc lidem s handicapem, a ne pouze ušetření státních výdajů. Zrušení kategorie osob zdravotně znevýhodněných, která je součástí změn platných od 1. ledna, totiž dostalo do potíží na 40 tisíc lidí s nejlehčím stupněm postižení. Pokud je reforma podpory zaměstnávání zdravotně postižených myšlena skutečně vážně, nemůže být ani zčásti založena na zázračném uzdravení desetitisíců lidí jedním rozhodnutím úředníků.

Čtěte také: Časté otázky na téma náhradní plnění